• Aprílový kabaret – židovský
  • Den Opričníka
  • Tygří výběr
  • Poincarého domněnka
  • Soudný den
  • Deník 1959-1974
  • Antická Štvanice 2016
  • GOLEM Štvanice
  • SVAŤÁK Štvanice – III. ročník
  • Explosis
  • Aprílový kabaret: matematický
  • SVAŤÁK Štvanice
  • Krabat
  • Zápal
  • SVAŤÁK Štvanice – II. ročník
  • Vij
  • Ovidius: Orfeus
  • PUNK ROCK
  • Otcizení
  • Explosis
  • SVAŤÁK Štvanice
  • Poincarého domněnka
  • Deník 1959-1974
  • GOLEM Štvanice
  • Krabat
  • Zápal
  • Vij
  • Otcizení
  • PUNK ROCK
  • Den Opričníka
  • Soudný den
  • Antická Štvanice 2016
  • SVAŤÁK Štvanice – II. ročník
  • SVAŤÁK Štvanice – III. ročník
  • Aprílový kabaret: matematický
  • Ovidius: Orfeus
  • Tygří výběr
  • Aprílový kabaret – židovský
  • Meyrink – Nováková – Kubák

    GOLEM Štvanice

    Interaktivní divadelní událost

    Divadelní soubor Tygr v tísni v září 2013 na tři týdny proměnil vilu č. p. 858 na pražském ostrově Štvanice v dějiště mystického detektivního románu pražského německého spisovatele Gustava Meyrinka Golem. Pro tuto inscenaci byla poprvé použita divadelní metoda imerzivního divadla. Početní herci, loutkáři, tanečníci a hudebníci inscenovali v interiéru vily, proměněném v jednotlivá dějiště románu, situace příběhu o hledání identity, zločinu, schizofrenii, padlých ženách a osvícených mužích. Diváci se po domě volně pohybovali a příběh si sami skládali a utvářeli. Stali se jeho součástí, pronikli do alternativní reality a octnuli se na pomezí skutečnosti a snu. Tak jako postavy Meyrinkova románu.


    Projekt získal záštitu ředitelky rakouského kulturního fóra v Praze a kulturní radové velvyslanectví rakouské republiky v ČR Mag. Nataschi Grilj a radního Prahy 7 Jiřího Koutského.


    Režisér Ivo Kristián Kubák je nominován na Cenu Alféda Radoka v kategorii Talent roku.

    Navazující projekt Golem Cube byl podpořen a vybrán ve výběrovém řízení jako český exponát na výstavě Prostor na Pražském Quadriennale 2015.

    Nominace na Inscenaci roku 2013 v anketě Divadelních novin.


    1. uvedení1. – 20. září 2013

    2. uvedení11. – 20. dubna 2014


    Vladimír Mikulka: Za Golemem na Štvanici, Lidové noviny, 11. 9. 2013

    „Když se diváci osmělí a naučí se rozeznávat účinkující od přihlížejících (což není vždy tak snadné), začne se zvolna rozbíhat příběh, jehož hlavním protagonistou je tajemný pan Pernath. Nikdy přitom není úplně jisté, kde se co odehrává, co navazuje na co nebo jestli je výstup, který právě sledujete, opravdu tím nejdůležitějším. Zábavnou součástí hry je nutnost aby se každý divák neustále rozhodoval, co a kde chce vidět.

    (…)

    Celé to trvá přibližně tři hodiny – a jsou to tři hodiny naplněné velmi příjemným divadelním blouděním. Inscenátoři nijak netlačí na pilu, ponechávají příběhu potřebnou tajemnost, zároveň ale neztrácejí nadhled a hravost. Na úvod nové divadelní sezóny se zkrátka na Štvanici objevil projekt, který si populární a občas trochu zneužívaný pojem site specific vyložil se sympatickou důsledností i originalitou.“

    Michal Zahálka: Večer v hlučném domě, Divadelní noviny 17/2013

    „Zúčastnit se Golema je mnohem komplexnější zážitek, trochu jako by se člověk stal součástí počítačové hry s mimořádně propracovaným herním světem nebo jako by mohl sám řídit, kam se vydá kamera v rámci filmové lokace.

    (…)

    Fascinující na celém projektu je, kolik lidí je schopných investovat tolik energie do tak výstředního počinu – vedle malé armády scénografů a produkčních také nějakých čtyřicet vesměs velmi dobrých herců, vedle studentů či absolventů DAMU (bylo by skoro netaktní vybrat nějaké konkrétní jméno) také alternující Jiří Štrébl a Jaroslav Achab Haidler v klíčové roli vetešníka Wassertruma. A – což je neméně podstatné – také kolik se našlo oněch hravých diváků, kteří snesou nepohodlí. Není to pro divadelní Prahu nějaký vzkaz?“

    Alena Zemančíková: Golem na Štvanici, Deník Referendum 9. 9. 2013

    „V inscenaci významnou roli hraje samo město Praha, řeka, která obtéká ostrov Štvanici, tramvaje, vlaky, policejní sirény, hluk města, který se vevalí do děje ve chvíli poslední večeře odsouzenců, kdy přehlušuje jejich slova. Někdejší židovské ghetto tušíme na staroměstském břehu, spolu s areálem Na Františku.

    (…)

    Soustředění a mnohdy velmi vtipné jednání herců je zdrojem potěšení z divadla, nemluvě o výborných muzikantech a profesionálních tanečnicích. Pro diváka je Golem na Štvanici náročný zážitek: jednak fyzicky – mnoho schodů stále nahoru a dolů – i mentálně, vyžaduje opravdu aktivní spoluúčast a pozornost. Když na konci – ve shodě s vyústěním románu – všichni sundají klobouky, nesou si kouzlo pražského ghetta a Meyrinkova románu s sebou domů, dokud neodezní onen pocit klobouku kolem dokola hlavy.“